UKÁZKY Z KNIHY

Zvláštní znamení

Znameni domova
Poezie Znamení domova

(……) 

Domove, domove milovaný! Kdybych v široširém světě bloudila, nešťastná a osamocená byla, vzpomínka na město milované paprsek světla do srdce mého by přivedla…
Ach ano, láska k městu, ve kterém žiji víc než padesát let, ve mně rodí slova a vyjádření, jež lépe předkům mým by náležela. Hradec Králové – vznešené sídlo českých královen, jež se nad soutokem Labe s Orlicí hrdě vzpíná k nebi! Nezaměnitelný genius loci metropolitní krásky, osídlené již v prehistorických dobách, nesetřel ani v průběhu tisíciletí stopy, jež prošly jeho ulicemi. Životy našich předků čas rychle odnesl, ale nedokázal odvát jejich práci a umění. Zůstaly s námi jako nejdražší dědictví.
Bude pro mne velmi těžké vybrat jen několik zastavení. Mé město je krásné, a kdybych měla napsat o všech místech, jež ke mně promlouvají – ať již historicky, umělecky nebo silným emočním nábojem – vznikla by další kniha. Vydejme se tedy jen na krátkou procházku. Bude mi ctí!

Znameni studánky
Poezie znamení studánky

(……) 

„Kamaráde, kde jen ta naše ovečka může být? Je tak malá a bezbranná! Večer jsem ji musel přehlédnout při zahánění stáda do ohrady,“ vyčítal si Filip nešťastně. Už přes tři hodiny Sněhulku hledají a brzy přijde noc. Na nebi se začaly rozsvěcet mihotavé hvězdy, které zářily jako vzdálené majáčky. Srpek měsíce se vynořil z tmavých mraků a vzal na sebe podobu tajemné stříbrné plachetnice. Kolem bylo posvátné ticho. Mateřídouška voněla tak sladce… Filipovi se zachtělo lehnout si do trávy a v její vůni zapomenout na všechna trápení. Vzhlédl vzhůru.
     „Jonáši, podívej, vidíš to krásné světlo? Nikdy jsem nic takového neviděl!“ zvolal užasle. Filipovi se zdálo, že mu z té nádhery oslepnou oči, přesto je z oblohy nemohl odtrhnout. Jonáš se k němu ustrašeně přitiskl.
     „Ničeho se neboj,“ uklidňoval ho Filip, ale sám cítil, že se děje něco zvláštního a zázračného. Zvedl lucernu, přehodil přes ramena mošnu a v ruce pevně stiskl hůl. Vykročili do světla, které se rozlévalo všude kolem.

Znamení nebe
Poezie Znamení nebe

(……)

Společně vstoupili do klenuté chodby a svatý Petr otevřel mohutné dubové dveře. Pokoj byl ohromný, zdálo se, že nemá konce, a celý, od podlahy až ke stropu, zarovnaný krabicemi různých velikostí. Všechny byly pečlivě zabalené a převázané modrou stuhou. Pan Novák se zmateně rozhlížel a ničemu nerozuměl.
     „Tak se do toho pusť, Josefe,“ pobídl ho svatý Petr, „to všechno tu bylo připravené pro tebe!“
     „Bylo připravené pro mě?“ zablekotal pan Novák a nejistě se přiblížil k prvnímu balíčku. Když roztrhl hedvábný obal, staženou tvář zalil blažený úsměv.
     „Rybářský prut AirCurve,“ zvolal a hlas se mu překvapením zadrhl. „Petře, vždyť to je Greys prut s nanokompozitní materiálovou technologií, prostě špička! Toužil jsem po něm celý život, ale nikdy jsem si ho nedopřál… Ve farnosti byla zapotřebí každá ruka a peněz taky nebylo nazbyt! Teď si to konečně vynahradím! Máte tu rybníky s kapry?“

Znameni ušlechtilosti
Poezie znamení ušlechtilosti

(……)

Můj otec, rýnský falckrabě Rudolf II., Ti předal věno, které obnášelo šest tisíc hřiven stříbra. Má další budoucnost byla zpečetěna zástavou pěti hornofalckých měst – Harsteinu, Auerbachu, Veldenu, Plechu a Neidsteinu. Maminka, Anna Korutanská Tyrolská, zpřetrhala mé dívčí sny o lásce strohým sdělením krátce před svatbou.
     „Nečekej, že si tě Karel bere z okouzlení! Ano, jsi krásná a vzdělaná, ale sňatek s tebou znamená pro Karla pouze konečné potvrzení jeho mocenských ambicí vládce svaté říše římské. Svou první ženu, Blanku z Valois, jež zemřela letos v srpnu, hluboce miloval. Od tebe se očekává poslušnost, a především narození dědice trůnu!“
     „Aničko,“ přidal se mírným hlasem otec, „Karel již pomýšlel na Isabel, dceru anglického krále Eduarda III. Na poslední chvíli však couvl. Díky sňatku s tebou si zajistí zmírnění napjatých vztahů s falckou větví rodu Wittelsbachů. Vím to, ale přes mnohá nedorozumění je to muž, kterého si vážím.“

Znameni lásky
Poezie znamení lásky

(……)
Zastavení dvanácté 
sousoší Labe s Orlicí, Jiráskovy sady

V Jiráskových sadech, nedaleko soutoku Labe a Orlice, je v sousoší Soutok Labe s Orlicí ukryto tolik lásky, že je možné pocítit až reálně, co pro lidský život znamená. O kolik jej přesahuje, jak je nesmrtelná a bolestně krásná. Zastavme se zde v pokoře a úctě.
     Bronzovou alegorii mileneckého páru dokončil sochař Josef Václav Škoda roku 1934. Na klíně sedícího jinocha – Labe – usíná dívka – Orlice. Něžně modelovaná těla se dotýkají, přesto však v jejich blízkosti vnímám především spojení vnitřní… harmonii souladu, v němž není zapotřebí mnoha slov. Spojení, kdy není zapotřebí slova žádného.
     Dlouhé štíhlé postavy milenců a jemné gesto ruky Labe vyjadřují dlouhou cestu vod až k Hradci. Partnerské odevzdání a napjaté prsty nohou symbolizují hlubokou lásku a splynutí obou v jedno. Tak je tomu i u řeky Labe a Orlice, z jejichž objetí vychází vítězné Labe a odnáší s sebou vše dočasné…