Kniha zvláštní znamení

Kniha Zvláštní znamení je zvláštní. Zvláštní svým rozsahem, zvláštní šíří literárních forem a žánrů, zvláštní tématy, jichž se dotýká.

Je to kniha, která spojuje zdánlivě neslučitelné – povídky, úvahy, eseje, příběhové cykly, apokryfy a poezie vytváří v propojení s černobílými fotografiemi zvláštní a pozoruhodnou uměleckou jednolitost. Vzbuzuje ve čtenáři touhu vidět a zažít něco jinak, obyčejný lidský život vnímat neobyčejně, zvláštně.

Smyslem a posláním knihy Zvláštní znamení je hledání odpovědí, smyslu a krásy ve zdánlivé obyčejnosti a všednosti, text se niterně dotýká základních potřeb člověka – touhy po lásce a po blízkosti.

Výjimečnost knihy Zvláštní znamení je nejen v kráse publikace jako takové (grafická úprava přebalu, textu a fotografií), ale především v jejím celkovém poselství – znovu se učit žasnout nad světem, která nás všechny obklopuje. 

Svět, který nás obklopuje, je plný nejrůznějších znamení. Když se zatáhne obloha a zvedne se vítr, zrychlíme krok a v tašce rychle hledáme deštník. Obvykle spokojeně visí doma na věšáku. To my už tak spokojení nejsme. Vyčítáme si, proč jsme jen lehkověrně uvěřili předpovědi počasí a vyrazili do ulic jen tak nalehko.

I v době největší zamilovanosti někdy vnímáme stín, s nímž si nevíme rady. Nechceme se jím zabývat, překáží našemu rozletu a důvěře v milovaného člověka. O mnoho let později tápeme ve tmě, na jejímž počátku bylo znamení sotva znatelného stmívání.

Mnohá znamení vysílá naše tělo. Od únavy a bolesti, které bývají předzvěstí onemocnění, až k příznakům, kdy ztrácíme úsměv a neodbytná úzkost nám zpřetrhá doposud klidný spánek. Ochořet může naše duše, o níž pramálo víme. Není čas dumat nad něčím, nad čím většina z nás mávne rukou. Možná jindy, příště… až zestárneme a nebudeme mít tolik starostí. Čas přeje připraveným, a když nenaskočíme do rozjetého vlaku nyní, zůstaneme stát na opuštěném nádraží sami. Samota s tichem jsou společníci, s nimiž jsme se nenaučili žít. V našem přehlušeném světě nemají moc šancí s námi chvíli pobýt. Utíkáme před nimi. Nerozumíme a nechceme rozumět tomu, co nám napovídají.

Některá znamení k nám přilétají plaše a vzácně. Kniha, kterou náhodně otevřeme a která v nás rozezní melodii, na niž se naladíme; letmé setkání s neznámým člověkem; film, jenž nás přinutí přemýšlet. Jiná znamení máme na dosah denně – dotek přírody, zázrak počínajícího dne, proměna nás samotných. 

Proč Zvláštní znamení?


Před několika lety jsem zaslechla stejnojmennou píseň Petra Ulrycha. Vypráví o pradávné lidské touze hledat znamení. Znamení tichá, plachá, přes svou každodenní přítomnost vzácná, nepostřehnutelná a námi opomíjená. Přesto máme všichni šanci je najít, všichni máme šanci je nepřehlédnout. Pomáhají nás směřovat k sobě samým, vyšlapávají cesty porozumění a blízkosti k těm, s nimiž sdílíme životní příběh.

Kniha Zvláštní znamení nás zve do světa, který se nám dávno zastřel. Je to svět, na nějž jsme pozapomínali; svět, poztrácený ve zrychleném dechu našich neodkladných povinností. Příliš rychle jsme dospěli a zapomněli žasnout… Abychom se dokázali vyrovnat s osudovými nahodilostmi, jimž jsme všichni bez výjimky vystaveni; abychom mohli vyjít se vším, co nám do cesty přivál čas, nasazujeme masky a žijeme na dluh. Ano. Nejvíc dlužíme sobě. Lásku, úctu, něhu, odpuštění.

Texty, které nám kniha předkládá, se usilují dostat až na dřeň, na možnou hloubku našeho nitra. Obáváme se ponorů do své třinácté komnaty, nechce se nám odhrnout letitý nános konformity, v níž jsme mnohdy nuceni žít. V každém z nás, docela na dně, občas ožívají zneklidňující otázky, jimž se snažíme vyhnout.

Máme právo být sami sebou, najít svou originální cestu životem a nesměňovat ji. Hledejme ji tedy i prostřednictvím předkládaných textů, které si nekladou za cíl ukazovat směr, ale pozastavit se a porozumět hlavně sobě.

Moc bych si přála, aby si čtenář v tomto almanachu různorodosti našel to, co je mu blízké.

Podstatnou složkou knihy jsou velkoformátové černobílé fotografie Yvony Horákové.

Jejich prostřednictvím procestujeme naši milou vlast křížem krážem. Příběhy nás zavedou do doby Karla IV., Magdaleny Dobromily Rettigové; s Mojžíšem a Sipor prožijeme Exodus z období 15. století př. n. l. Ocitneme se v pohádkové zemi Karafiátových Broučků a odvážíme se cválat vyprahlou prérií Divokého západu na koních rychlejších než vítr. Chvílemi se zastavíme, abychom vydechli a porozhlédli se kolem sebe. A budeme plni úžasu, kolik zázraků nám leží na dosah.

Vejděme do podivuhodného světa Zvláštních znamení. Naslouchejme, dívejme se. A společně zaslechneme ticho, které k nám promluví.