Zvláštní znamení

Knihu nestačí přečíst jen jednou, budu se k ní opakovaně vracet!

Svět, který nás obklopuje, je plný nejrůznějších znamení. Když se zatáhne obloha a zvedne se vítr, zrychlíme krok a v tašce rychle hledáme deštník. Obvykle spokojeně visí doma na věšáku. To my už tak spokojení nejsme. Vyčítáme si, proč jsme jen lehkověrně uvěřili předpovědi počasí a vyrazili do ulic jen tak nalehko.

Mnohá znamení vysílá naše tělo. Od únavy a bolesti, které bývají předzvěstí onemocnění, až k příznakům, kdy ztrácíme úsměv a neodbytná úzkost nám zpřetrhá doposud klidný spánek. Ochořet může naše duše, o níž pramálo víme. Není čas dumat nad něčím, nad čím většina z nás mávne rukou. Možná jindy, příště… až zestárneme a nebudeme mít tolik starostí. Čas přeje připraveným, a když nenaskočíme do rozjetého vlaku nyní, zůstaneme stát na opuštěném nádraží sami. Samota s tichem jsou společníci, s nimiž jsme se nenaučili žít. V našem přehlušeném světě nemají moc šancí s námi chvíli pobýt. Utíkáme před nimi. Nerozumíme a nechceme rozumět tomu, co nám napovídají.

Kniha Zvláštní znamení nás zve do světa, který se nám dávno zastřel. Je to svět, na nějž jsme pozapomínali; svět, poztrácený ve zrychleném dechu našich neodkladných povinností. Příliš rychle jsme dospěli a zapomněli žasnout… Abychom se dokázali vyrovnat s osudovými nahodilostmi, jimž jsme všichni bez výjimky vystaveni; abychom mohli vyjít se vším, co nám do cesty přivál čas, nasazujeme masky a žijeme na dluh. Ano. Nejvíc dlužíme sobě. Lásku, úctu, něhu, odpuštění.

Smyslem knihy Zvláštní znamení je hledání odpovědí, smyslu a krásy ve zdánlivé obyčejnosti a všednosti. A jako je rozmanitý život a svět znamení kolem nás, tak rozmanitý a pestrý je i obsah knihy. Poezie, povídky, úvahy, eseje, dopisy, příběhové cykly, apokryfy a deníkové zápisy se niterně dotýkají základních potřeb člověka – touhy po lásce a po blízkosti. Máme právo být sami sebou, najít svou originální cestu životem a nesměňovat ji. Hledejme ji tedy i prostřednictvím předkládaných textů, které si nekladou za cíl ukazovat směr, ale pozastavit se a porozumět hlavně sobě.

Moc bych si přála, aby si čtenář v tomto almanachu různorodosti našel to, co je mu blízké.

Podstatnou složkou knihy jsou velkoformátové černobílé fotografie. Po setkání s Yvonou Horákovou jsem měla jasno – nejen v tom, kdo bude na těchto fotografiích, ale i v tom, kdo bude fotografovat.

Neznám nikoho, kdo by měl k tajemství Zvláštních znamení blíž. Průvodci knihou se tak stali handicapovaní umělci divadelního souboru Slunovrat z Hradce Králové, v němž mám to štěstí již mnoho let realizovat a rozvíjet svou divadelní vášeň. Právě oni mě učí dívat se, naslouchat a žasnout. Učí mě žít…

V úvodu jednotlivých Znamení nás proto vítá Janička, Filip, Adélka, Deniska, Martin a mnozí další. Dokáží své Znamení žít, jsou jeho důstojnými představiteli, a i když se text nedotýká přímo jejich životního příběhu, vytváří s ním zcela smysluplnou kontinuitu, rezonující s vnitřní krásou a čímsi nevýslovným a tajemným, co tyto děti i dospělé obklopuje zcela přirozeně.

Prostřednictvím fotografií procestujeme naši milou vlast křížem krážem. Příběhy nás zavedou do doby Karla IV., Magdaleny Dobromily Rettigové; s Mojžíšem a Sipor prožijeme Exodus z období 15. století př. n. l. Ocitneme se v pohádkové zemi Karafiátových Broučků a odvážíme se cválat vyprahlou prérií Divokého západu na koních rychlejších než vítr. Chvílemi se zastavíme, abychom vydechli a porozhlédli se kolem sebe. A budeme plni úžasu, kolik zázraků nám leží na dosah.