REFERENCE

Chystaná kniha Blanky Vávrové Zvláštní znamení s fotografiemi Yvony Horákové je pozoruhodný počin nejen jako komplexní dílo hloubky i rozměrů zdaleka přesahující poezii i prózu a byť se zdá být regionální, okres i kraj silně přesahuje. Některá ze znamení se příběhově dotýkají kulturních a historických souvislostí naší země, fotografie podtrhují neopakovatelný ráz české krajiny.

Titul knihy si Blanka Vávrová půjčila z písně Petra Ulrycha, jehož Javory (stejně jako Spirituál kvintet, Hradišťan či hradecká Filharmonie) se Slunovratem vystupovali. Ta může být klíčem k celému pozoruhodnému počinu: „Z té hlíny, v které máme svoje kořeny, z té studny, z které pijem vodu čistou/z té lásky bez které je člověk ztracený/z té lásky v které má své místo…“

Měla jsem tu čest být u zrodu knihy Zvláštní znamení od samého začátku. To, že v Blance dřímá touha poodkrýt taje hlubin své citlivé duše a vypsat je, jsem věděla již dlouho.

„Michalko, jednou napíšu knihu,“ říkávala. „Až jednou budu mít více času, budu v důchodu…“…až jednou… se setkala s Yvonkou, která ráda fotí, zpracovává fotografie do alb, různě je kombinuje, natáčí videa. Protnuly se cesty dvou výjimečných žen – na první pohled rozdílných jako voda a oheň. Blanka – poeta, vzdělána v teologii a filosofii a Yvonka – realista, která studovala matematiku a chemii. Dva naprosto rozdílné styly myšlení. Slovo dalo slovo a začala se rodit kniha.

Byla to dřina, práce po nocích, vzájemné objasňování a vysvětlování si svých výtvorů a prožitků, objevily se i slzy, když pocit nepochopení byl příliš bolavý. Ale kde je vůle, tam je cesta. Práce, kterou mám v rozpracované formě před sebou je nádherná. Nemohu se vynadívat na fotografie, kde se čistota spojuje s krásou přírody, míst a věcí, které nás obklopují. Jen je v života běhu často nestačíme zachytit. Poezie a eseje doplněné citáty mi mluví z duše, prožívám to také, jen to neumím vyjádřit. Jdou až na dřeň, až i slzičky vytrysknou…, jinde pohladí, a i něco nového se dozvím o Hradci Králové, který je Blančinou láskou.

Už teď vím, že tato kniha bude mít své místo ne v knihovně, ale na mém nočním stolku u postele.

Role kritika a hodnotitele je vždy komplikovaná, jelikož jeho úhel pohledu je vždy více či méně subjektivní. Být konstruktivní ale nepodsouvat budoucím čtenářům své domněnky a soudy, tak aby si každý svobodně vytvořil svůj vlastní obraz!

Dnešní doba je zrychlená, mnoho lidí je neustále online, úspěch je poměřován počtem lajků a zhlédnutí na internetu, vychází mnoho knih, natáčí se velké množství muziky, je obtížnější než kdykoliv předtím si proklestit cestu ke čtenáři, pokud se nejedná o komerční mainstreamové žánry.

Zvláštní znamení je kniha, jejíž název přesně koresponduje s jejím obsahem a rezonuje lehce melancholickým tónem poezie, prózy i černobílých fotografií. Určitě to není kniha, kterou jednou přečtete a založíte v knihovně do druhé řady. Podle nálady, ročního období nebo žánru si můžete vybrat od poezie, apokryfu, povídky, eseje nebo vybraných citátů známých osobností a v textech, které vás inspirují k zamyšlení, po každém čtení můžete nalézt další skryté smysly.

Kniha není určena jen pro hloubavé přemýšlivce, na své si přijdou milovníci poezie či jen obdivovatelé vizuálního umění, kteří si v příjemné podvečerní atmosféře při sklence dobrého vína budou listovat knihou a prohlížet kompozičně velmi zajímavé fotografie.

Kniha Zvláštní znamení smysl života nespatřuje v hromadění hmotných statků, ale při čtení si člověk uvědomuje, že některé věci, které máme, nejsou samozřejmé a jiné - zdánlivé maličkosti a detaily, jež se jeví jako zbytečné, je důležité neminout, ale naopak se zastavit a naslouchat… otevřít knihu a číst.

Při čtení knihy Zvláštní znamení mě přepadá zvláštní rozechvění. Zvláštní znamení, pocity a náznaky vnímáme snad také, ale moc o nich nemluvíme Proto je velmi příjemné stejně tak, jako poznáváme sami sebe v zrcadle, setkat se s odrazem blízkých či téměř vlastních pocitů a vjemů v dotyčné knize. Kniha nám otevírá cestu k sobě samým, tomu napomáhají krásné verše a nádherné fotografie.

Autorku Blanku Vávrovou znám již velmi dlouhou dobu. Poznala jsem ji hlavně po její profesní stránce. Vím, že dokáže doslova vydupat z handicapovaných dětí maximum, ne drilem, ale opravdu profesionálním přístupem. V představeních, která s nimi nastudovala v divadelním souboru Slunovrat, jim dává jako odměnu zažít úspěch a potlesk publika.

Bylo mi potěšením vydat se při čtení ukázek Zvláštních znamení do světa slov, který se rozkládá úplně jinde než třeba svět dnešních médií a liší se i od slovníku mnohých uměleckých textů.  Je osvěžující číst slova úsměv, skromnost, pravda, úcta, hloubka, odpuštění, něha, krása, a to i krása stárnutí…

Černobílé fotografie Yvony Horákové jsou taky příhodně vzdálené od křiklavé barevnosti nejen například reklam, ale většiny současných obrazových informací. Černobílé kompozice v této knize nabízejí zklidnění, hledání spojitostí s textem, nebo „jen“ pozorování světla a stínu.

V době, kdy se mnozí ženeme životem jako citů zbavení, jsou texty Blanky Vávrové příjemným připomenutím, že kvalita života souvisí s našimi dojmy, prožitky, pocity a city mnohem více než s hodnotou číselných ukazatelů životní úrovně či zdraví ekonomiky.

Během čtení Zvláštních znamení jsem s autorkou sdílela její a své vzpomínky na dětství, na osudová - byť někdy jen letmá - setkání, na loučení, na ty, kteří mě něco naučili…

Slova Blanky Vávrové a snímky Yvony Horákové vracejí slunce do myslí unavených kultem rychlosti naší společnosti. Potěší vyznavače zastavení a zamyšlení, otevřenosti, krásy, hloubky. Mohou povzbudit v těžké chvíli. Mohou inspirovat, kde hledat radost a spokojenost.

V současné kultuře postmodernismu, ve které se prohlubuje duchovní prázdnota a otázky po hodnotách a smyslu umlkají, vnímám obsah ukázek z rodící se knihy Blanky Vávrové a Yvony Horákové jako láskyplné směrovky na cestě k Prameni, z něhož člověk sám pramení.

Hloubka poselství i zážitek krásna při četbě textů jednotlivých znamení jsou umocněny hodnotnými a velmi zajímavě zkomponovanými snímky, které spolu s psaným slovem tvoří harmonický celek.

Naše poděkování náleží nejen autorkám, ale také všem těm, kdo se podíleli a podílejí na zrodu nevšedního díla, otevírajícího tisíce dveří tam, kde si člověk mnohdy nedovede představit ani jediné…