Před mnoha lety jsem uviděla zajímavý obrazec, který pro mne byl něčím zvláštní a vůbec jsem mu nerozuměla. Hledala jsem dál a brzy zjistila, že není jediný, že i spousta dalších je stejně zajímavých, pro mne „krásných“. I když nepatřím mezi obdivovatele a znalce děl světových malířů, přesto jsem si položila otázky: „Co je to za obraz?“, „Kdo ho namaloval?“, „Co tím chtěl autor vyjádřit?“, „Je to vůbec obraz?“

Tyto zajímavé obrazce mě dovedly k pojmu fraktál. Označení poprvé použil matematik Benoît Mandelbrot (1924-2010), který objekty popsal a spolu s dalšími sjednotil teorii, která je označována jako fraktální geometrie.

Tato množina je nazývána nejkomplexnějším objevem matematiky. Sám Benoît Mandelbort říká, že je to množina kombinací vrcholné jednoduchosti a závratné složitosti. Má nekonečně komplikovaný okraj. Pokud daný útvar pozorujeme v jakémkoliv měřítku či rozlišení, ukrývá v sobě stále se opakující určitý charakteristický tvar a začne se nám objevovat úžasný komplikovaný vesmír plný tvarů.

Fraktály patří mezi nejsložitější geometrické obrazce, které jsou nekonečné jak do hloubky, tak do šířky. Obsahují nekonečně mnoho svých zmenšených kopií, každý z nich je jedinečný a liší se od ostatních. Jejich předností je fascinující a složitá krása. 

Je to výsledek velmi jednoduchých matematických výpočtů. Jde pouze o sčítání, odčítání a násobení. Jen je to nutné opakovat stokrát, tisíckrát, milionkrát a ještě vícekrát. Stále bychom se ponořovali hlouběji a hlouběji. I kdyby se všichni lidé pokoušeli společně dopočítat konce, nikdy by se ve svém životě nedopočítali, ani kdyby použili kalkulačku.