V posledních dnech jsem si často vzpomněla na život nepálského prince – Buddhy. Stará legenda vypráví příběh milovného a hýčkaného syna královského rodu Šákjů. Siddhártha Gautama vyrůstá uprostřed dobového luxusu, uměle vzdalován od veškerých strastiplností lidské existence. Vysoké zdi paláce ho chrání, přesto však – obklopen rozkoší a přepychem – pociťuje plíživě narůstající prázdnotu. Probouzí se v něm touha po tom, co nepodléhá pomíjivosti, touha po pravdě, po vyvléknutí se z jha přirozeného koloběhu života. Poznává, že přemíra hojnosti nikdy nenasytí lačnost jeho duše a nakonec končí v prázdnotě…

V devětadvaceti letech opouští tajně svůj bezpečný domov a poprvé v životě se setkává s nemocí, stářím a se smrtí. Začíná jeho strastiplná cesta k osvobození se z utrpení konečnosti, jejíž pečeť neseme na svém čele všichni bez rozdílu…

* * *