Malá ochutnávka některých Znamení…

znameni domova
poezie domov


(……)
Zastavení dvanácté 
sousoší Labe s Orlicí, Jiráskovy sady

V Jiráskových sadech, nedaleko soutoku Labe a Orlice, je v sousoší Soutok Labe s Orlicí ukryto tolik lásky, že je možné pocítit až reálně, co pro lidský život znamená. O kolik jej přesahuje, jak je nesmrtelná a bolestně krásná. Zastavme se zde v pokoře a úctě.
     Bronzovou alegorii mileneckého páru dokončil sochař Josef Václav Škoda roku 1934. Na klíně sedícího jinocha – Labe – usíná dívka – Orlice. Něžně modelovaná těla se dotýkají, přesto však v jejich blízkosti vnímám především spojení vnitřní… harmonii souladu, v němž není zapotřebí mnoha slov. Spojení, kdy není zapotřebí slova žádného.
     Dlouhé štíhlé postavy milenců a jemné gesto ruky Labe vyjadřují dlouhou cestu vod až k Hradci. Partnerské odevzdání a napjaté prsty nohou symbolizují hlubokou lásku a splynutí obou v jedno. Tak je tomu i u řeky Labe a Orlice, z jejichž objetí vychází vítězné Labe a odnáší s sebou vše dočasné…

znameni studanky
poezie studanka

(……) 

„Kamaráde, kde jen ta naše ovečka může být? Je tak malá a bezbranná! Večer jsem ji musel přehlédnout při zahánění stáda do ohrady,“ vyčítal si Filip nešťastně. Už přes tři hodiny Sněhulku hledají a brzy přijde noc. Na nebi se začaly rozsvěcet mihotavé hvězdy, které zářily jako vzdálené majáčky. Srpek měsíce se vynořil z tmavých mraků a vzal na sebe podobu tajemné stříbrné plachetnice. Kolem bylo posvátné ticho. Mateřídouška voněla tak sladce… Filipovi se zachtělo lehnout si do trávy a v její vůni zapomenout na všechna trápení. Vzhlédl vzhůru.
     „Jonáši, podívej, vidíš to krásné světlo? Nikdy jsem nic takového neviděl!“ zvolal užasle. Filipovi se zdálo, že mu z té nádhery oslepnou oči, přesto je z oblohy nemohl odtrhnout. Jonáš se k němu ustrašeně přitiskl.
     „Ničeho se neboj,“ uklidňoval ho Filip, ale sám cítil, že se děje něco zvláštního a zázračného. Zvedl lucernu, přehodil přes ramena mošnu a v ruce pevně stiskl hůl. Vykročili do světla, které se rozlévalo všude kolem.

znameni nebe
poezie nebe

(……)

Společně vstoupili do klenuté chodby a svatý Petr otevřel mohutné dubové dveře. Pokoj byl ohromný, zdálo se, že nemá konce, a celý, od podlahy až ke stropu, zarovnaný krabicemi různých velikostí. Všechny byly pečlivě zabalené a převázané modrou stuhou. Pan Novák se zmateně rozhlížel a ničemu nerozuměl.
     „Tak se do toho pusť, Josefe,“ pobídl ho svatý Petr, „to všechno tu bylo připravené pro tebe!“
     „Bylo připravené pro mě?“ zablekotal pan Novák a nejistě se přiblížil k prvnímu balíčku. Když roztrhl hedvábný obal, staženou tvář zalil blažený úsměv.
     „Rybářský prut AirCurve,“ zvolal a hlas se mu překvapením zadrhl. „Petře, vždyť to je Greys prut s nanokompozitní materiálovou technologií, prostě špička! Toužil jsem po něm celý život, ale nikdy jsem si ho nedopřál… Ve farnosti byla zapotřebí každá ruka a peněz taky nebylo nazbyt! Teď si to konečně vynahradím! Máte tu rybníky s kapry?“

znameni uslechtilosti
poezie uslechtilost

(……)

Můj otec, rýnský falckrabě Rudolf II., Ti předal věno, které obnášelo šest tisíc hřiven stříbra. Má další budoucnost byla zpečetěna zástavou pěti hornofalckých měst – Harsteinu, Auerbachu, Veldenu, Plechu a Neidsteinu. Maminka, Anna Korutanská Tyrolská, zpřetrhala mé dívčí sny o lásce strohým sdělením krátce před svatbou.
     „Nečekej, že si tě Karel bere z okouzlení! Ano, jsi krásná a vzdělaná, ale sňatek s tebou znamená pro Karla pouze konečné potvrzení jeho mocenských ambicí vládce svaté říše římské. Svou první ženu, Blanku z Valois, jež zemřela letos v srpnu, hluboce miloval. Od tebe se očekává poslušnost, a především narození dědice trůnu!“
     „Aničko,“ přidal se mírným hlasem otec, „Karel již pomýšlel na Isabel, dceru anglického krále Eduarda III. Na poslední chvíli však couvl. Díky sňatku s tebou si zajistí zmírnění napjatých vztahů s falckou větví rodu Wittelsbachů. Vím to, ale přes mnohá nedorozumění je to muž, kterého si vážím.“

znameni lasky
poezie laska

(……)

Teprve nyní si skutečně vychutnávám přítomnost člověka, s nímž jsem ráda. Nemám strach. Již nemusím žárlit, nemusím si nikoho přivlastňovat a být na někom závislá. Jsem s někým ráda na základě nelpění. Zůstávám svobodná a ty také.
     Ano, zpočátku to bolí. Ale je to bolest, která nám postupně přinese obrovskou úlevu. Přivede nás k sobě samým. Jenom taková láska nás naučí milovat život jako celek, pouze taková láska spojí všechny naše tóny v jedinečnou souhru a my dostaneme výjimečný dar ji uslyšet.
     Láska je pábení, jehož ozvěnu můžeme lehce přeslechnout. K jemnosti rozpoznání laskavých tónů se často přebrodíme až přes trýznivou kakofonii plytkostí, přes pozlátko snadno směnitelné blízkosti, však o to větších a bolestnějších odcizení. Jak vzácný dar potkat a porozumět blízkosti! Jak vzácný dar ji neminout…

Matěj přinesl svou něhu až ke zřícenině gotického hradu u městečka Křemže, nedaleko Českého Krumlova. Na skalní vyhlídce Dívčí kámen ho očekává Deniska.
     Právě se setkali… Nebudeme je rušit. Potichu sestoupíme do údolí, k soutoku Křemžského potoka a Vltavy, a posadíme se na jeden z kamenů. Vítr k nám možná donese píseň, jejíž slova napsal Chalíl Džibrán. Patří k tomu nejkrásnějšímu chorálu, jaký byl kdy o lásce zazpíván:

„Když vám dá láska znamení, následujte ji, přestože jsou její cesty nesnadné a příkré…“