Reference

Chystaná kniha Blanky Vávrové Zvláštní znamení s fotografiemi Yvony Horákové je pozoruhodný počin nejen jako komplexní dílo hloubky i rozměrů zdaleka přesahující poezii i prózu a byť se zdá být regionální, okres i kraj silně přesahuje. Autorka knihy a trpělivá vedoucí ceněného souboru Slunovrat ze Speciálních škol v Hradci Králové uvádí, že „kniha Zvláštní znamení si vybrala svůj čas k realizaci v době, kdy si připomínáme nejenom desetileté výročí koncertní činnosti Slunovratu, ale i výročí státnosti České republiky. Některá ze znamení se příběhově dotýkají kulturních a historických souvislostí naší země, fotografie podtrhují neopakovatelný ráz české krajiny“.

Publikace však není  knihou o handicapu, přesto handicap s uměním umělecky svazuje – v tom je její nadčasovost. A jak pravil dětský psychiatr Ivo Kunst: „Vždycky opakuju: Představení Slunovratu by měli vidět odborní koryfejové, kteří píší učebnice, aby je trošku přepsali v tom, co je a co není mentální hendikep. U Slunovratu vidíte něco, co popírá to, co se běžně v učebnicích píše. Vidíte obrovské schopnosti dětí při neverbální komunikaci na scéně a to je fascinující.“

Právě schopnosti a svět dětí ze Slunovratu, který se nám zdá být vzdálen cejchem diagnózy, jsou hlavní inspirací knihy Zvláštní znamení, publikace z dobré vůle a ohromné zkušenosti, které nejde o primární komerční úspěch, ale v žádném případě nechce být realitě odtrženou menšinovou odbornou záležitostí. A už vůbec nejde o zdůraznění handicapů. Vždyť titul si Blanka Vávrová půjčila z písně Petra Ulrycha, jehož Javory (stejně jako Spirituál kvintet, Hradišťan či hradecká Filharmonie) se Slunovratem vystupovali. Ta může být klíčem k celému pozoruhodnému počinu: „Z té hlíny v které máme svoje kořeny, z té studny z které pijem vodu čistou/z té lásky bez které je člověk ztracený/z té lásky v které má své místo…“

Měla jsem tu čest být u zrodu knihy Zvláštní znamení od samého začátku. To, že v Blance dřímá touha poodkrýt taje hlubin své citlivé duše a vypsat je, jsem věděla již dlouho.

„Michalko, jednou napíšu knihu,“ říkávala. „Až jednou budu mít více času, budu v důchodu…“…až jednou… se setkala s Yvonkou, která ráda fotí, zpracovává fotografie do alb, různě je kombinuje, natáčí videa. Protnuly se cesty dvou výjimečných žen – na první pohled rozdílných jako voda a oheň. Blanka – poeta, vzdělána v teologii a filosofii a Yvonka – realista, která studovala matematiku a chemii. Dva naprosto rozdílné styly myšlení. Slovo dalo slovo a začala se rodit kniha.

Byla to dřina, práce po nocích, vzájemné objasňování a vysvětlování si svých výtvorů a prožitků, objevily se i slzy, když pocit nepochopení byl příliš bolavý. Ale kde je vůle, tam je cesta. Práce, kterou mám v rozpracované formě před sebou je nádherná. Nemohu se vynadívat na fotografie, kde se čistota našich dětí, které tak důvěrně znám, spojuje s krásou přírody, míst a věcí, které nás obklopují. Jen je v životaběhu často nestačíme zachytit. Poezie a eseje doplněné citáty mi mluví z duše, prožívám to také, jen to neumím vyjádřit. Jdou až na dřeň, až i slzičky vytrysknou…, jinde pohladí a i něco nového se dozvím o Hradci Králové, který je Blančinou láskou.

Už teď vím, že tato kniha bude mít své místo ne v knihovně, ale na mém nočním stolku u postele.

Role kritika a hodnotitele je vždy komplikovaná, jelikož jeho úhel pohledu je vždy více či méně subjektivní. Být konstruktivní ale nepodsouvat budoucím čtenářům své domněnky a soudy, tak aby si každý svobodně vytvořil svůj vlastní obraz!

Dnešní doba je zrychlená, mnoho lidí je neustále online, úspěch je poměřován počtem lajků a zhlédnutí na internetu, vychází mnoho knih, natáčí se velké množství muziky, je obtížnější než kdykoliv předtím si proklestit cestu ke čtenáři, pokud se nejedná o komerční mainstreamové žánry. Zvláštní znamení je kniha, jejíž název přesně koresponduje s jejím obsahem a rezonuje lehce melancholickým tónem poezie, prózy i černobílých fotografií. Určitě to není kniha, kterou jednou přečtete a založíte v knihovně do druhé řady. Podle nálady, ročního období nebo žánru si můžete vybrat od poezie, apokryfu, povídky, eseje nebo vybraných citátů známých osobností a v textech, které vás inspirují k zamyšlení, po každém čtení můžete nalézt další skryté smysly. Kniha není určena jen pro hloubavé přemýšlivce, na své si přijdou milovníci poezie či jen obdivovatelé vizuálního umění, kteří si v příjemné podvečerní atmosféře při sklence dobrého vína budou listovat knihou a prohlížet kompozičně velmi zajímavé fotografie.

Autorka textů velmi dobře zná všechny děti vyobrazené na fotografiích a každé z nich ji inspirovalo k nějakému znamení. Ano, jsou to výjimečné děti, stejně tak jako kniha, a to tím, že smysl života nespatřuje v hromadění hmotných statků, ale při čtení si člověk uvědomuje, že některé věci, které máme, nejsou samozřejmé a jiné - zdánlivé maličkosti a detaily, jež se jeví jako zbytečné, je důležité neminout, ale naopak se zastavit a naslouchat… otevřít knihu a číst.

Při čtení knihy Zvláštní znamení mě přepadá zvláštní rozechvění. Zvláštní znamení, pocity a náznaky vnímáme snad také, ale moc o nich nemluvíme Proto je velmi příjemné stejně tak, jako poznáváme sami sebe v zrcadle, setkat se s odrazem blízkých či téměř vlastních pocitů a vjemů v dotyčné knize. Kniha nám otevírá cestu k sobě samým, tomu napomáhají krásné verše a nádherné fotografie.

Autorku Blanku Vávrovou znám již velmi dlouhou dobu. Poznala jsem ji hlavně po její profesní stránce. Vím, že dokáže doslova vydupat z handicapovaných dětí maximum, ne drilem, ale opravdu profesionálním přístupem. V představeních, která s nimi nastudovala v divadelním souboru Slunovrat,  jim dává jako odměnu zažít úspěch a potlesk publika.

Jsem velmi ráda, že v knize dala autorka těmto dětem také prostor, v němž vystupují jako průvodci tajemství zvláštních znamení.

Přeji všem, aby se kniha co nejdříve dostala do knihkupectví. 

Bylo mi potěšením vydat se při čtení ukázek Zvláštních znamení do světa slov, který se rozkládá úplně jinde než třeba svět dnešních médií a liší se i od slovníku mnohých uměleckých textů.  Je osvěžující číst slova úsměv, skromnost, pravda, úcta, hloubka, odpuštění, něha, krása, a to i krása stárnutí…

Černobílé fotografie Yvony Horákové jsou taky příhodně vzdálené od křiklavé barevnosti nejen například reklam, ale většiny současných obrazových informací. Černobílé kompozice v této knize nabízejí zklidnění, hledání spojitostí s textem, nebo „jen“ pozorování světla a stínu.

V době, kdy se mnozí ženeme životem jako citů zbavení, jsou texty Blanky Vávrové příjemným připomenutím, že kvalita života souvisí s našimi dojmy, prožitky, pocity a city mnohem více než s hodnotou číselných ukazatelů životní úrovně či zdraví ekonomiky.

Během čtení Zvláštních znamení jsem s autorkou sdílela její a své vzpomínky na dětství, na osudová - byť někdy jen letmá - setkání, na loučení, na ty, kteří mě něco naučili… Vím, že na Blanku Vávrovou její herci ze Slunovratu s rodiči myslí často.

Ukázky z knížky mi pomohly pochopit, proč jsou už deset let představení divadelního souboru Slunovrat, který autorka vede, tak působivá a vyhledávaná mnoha lidmi. Umělci Slunovratu upřímně a bez zábran vyjadřují city, o kterých se píše také ve Zvláštních znameních. Láska, přátelství, opravdovost a přímost jsou ceněné i těmi diváky Slunovratu, kteří o nich sami nedokáží mluvit nebo psát.

Slova Blanky Vávrové, snímky Yvony Horákové a představení Slunovratu vracejí slunce do myslí unavených kultem rychlosti naší společnosti. Potěší vyznavače zastavení a zamyšlení, otevřenosti, krásy, hloubky. Mohou povzbudit v těžké chvíli. Mohou inspirovat, kde hledat radost a spokojenost.

V současné kultuře postmodernismu, ve které se prohlubuje duchovní prázdnota a otázky po hodnotách a smyslu umlkají, vnímám obsah ukázek z rodící se knihy Blanky Vávrové a Yvony Horákové jako láskyplné směrovky na cestě k Prameni, z něhož člověk sám pramení.

Hloubka poselství i zážitek krásna při četbě textů jednotlivých znamení jsou umocněny hodnotnými a velmi zajímavě zkomponovanými snímky, které spolu s psaným slovem tvoří harmonický celek.

Naše poděkování náleží nejen autorkám a nositelům zvláštních znamení - dětem, umělcům divadelního souboru Slunovrat, ale také všem těm, kdo se podíleli a podílejí na zrodu nevšedního díla, otevírajícího tisíce dveří tam, kde si člověk mnohdy nedovede představit ani jediné…